O.P.P.K
Pokud se ti číst dopis nechce vůbec, tady je shrnutí (nicméně chybí toho tam hodně)
Nikdy v životě mi nebylo tak smutno jako bez tebe. Když jsi mi řekla, že to mezi námi nefunguje, všechno mi začalo docházet a taky jsem si to uvědomil. Uvědomil jsem si taky, že všechno, co mezi námi nefungovalo je moje chyba a skoro úplně všechno jsou blbosti, které jsem si vymyslel a vůbec je není třeba řešit. Teď už o tom vím a jsem lepší. Dlužím ti obrovskou omluvu a chci ti říct, že se omlouvám strašně moc. Pokud opravdu byly naše hádky hlavním důvodem toho, že náš vztah nefunguje, můžu ti zaručit, že teď už takové píčoviny dělat nebudu a budu nad věcmi co dělám více přemýšlet. Garantuji ti, že pokud spolu zůstaneme, budeme spolu oba šťastní a pokud ne, nechť se rozdělme. Pracuju na sobě a chci ti tohle všechno vynahradit. Miluju tě.
Předmluva
Chápu Klárko, že jsi na mě naštvaná. Udělal jsem mnoho věcí špatně a pokud jsi si opravdu tuhle stránku otevřela, strašně ti děkuju. Omlouvám se taky, že jsem u tebe tolikrát zvonil, jenom jsem myslel, že to asi nikdo neslyší. Pustil mě nakonec jeden z vašich sousedů.
Ahoj Klárko, chtěl jsem ti říct, že tak líto něčeho mi v životě nebylo. Líto mi je toho mnoho, ale za posledních pár dní jsem si uvědomil strašně moc věcí, které mi předtím prostě nedošly. Já bych ti rád poděkoval za to, že jsi mi ukázala, jak hodně si je neuvědomuji a jak bych o tom měl začít myslet jinak.
Tenhle dopis může být čtení na dvě minuty, nebo dvě hodiny. Je to jenom na tobě, jak si ho užiješ, kolik z něj přečteš a jestli vůbec.
Taky bych chtěl podotknout, že si prosím neber vůbec nic z tohohle jako urážku nebo kritiku tebe. Nikde jsem snad nic takového nepsal, ale pokud se tomu něco podobá, není to prosím schválně. Nechci říkat, že bych tě nikdy nekritizoval, ale opravdu na to teď nemám náladu, protože to co můžu změnit jsem já, tebe určitě měnit nechci (prosím, zůstaň pořád sama sebou, ať už cokoliv).
Poděkování na začátek
Ač mě (tak asi i tebe) tohle všechno bolí, já ti moc děkuju, že jsi mi řekla, že to takhle nefunguje. Měla jsi pravdu, takhle to fakt nefunguje. Já jsem si to nejspíše neuvědomoval a choval se dost jako blbec. Taková náhlá uvědomění mění lidi rychle, a já to pocítil z první ruky, když jsem to od tebe slyšel. Začal jsem přemýšlet o všem, co v životě dělám.
Taky ti chci poděkovat, že jsi mi to řekla civilně. Neřekla jsi to nikde na veřejnosti, neřekla jsi mi to když jsem byl nějak smutný nebo nešťastný z něčeho, to od tebe bylo milé.
Co jsem nechápal a teď chápu
Předtím, než začnu, chtěl bych říct, že tohle všechno zní jako že říkám: tohle všechno jsem vyřešil a teď nechť je všechno perfektní. Tak to není a nechci, abys si myslela, že právě to si já myslím. Tohle je všechno jenom to, o čem jsem přemýšlel, a co mi předtím nedocházelo. Potřeboval jsem opravdu hodně nakopnout, abych to udělal a zamyslel se nad některými věcmi, které jsem si bohužel za posledních pár let vybudoval. Nic to ale nemění na tom, že už díky tomu myslím jinak a mám pochopení pro mnoho víc, než jsem (ignorantně) měl předtím.
Zde je, v bodech, pár z těch nejdůležitějších věcí, které jsem se naučil:
Máš kamarády, stejně jako já.
Máte vlastní vtipy, vlastní témata a chcete spolu všichni trávit čas, stejně, jako já.
“The most valuable gift you can receive is an honest friend.”
Stephen Richards
Když jsi s těmito kamarády, není to prohra pro mě, jak jsem si předtím myslel.
Když jsi ty s kamarády, je to přeci výhra, ty si užíváš a já rád, že tomu tak je. Není nutno býti smutno, když nejsi se mnou, dokud se ke mně vrátíš a budeš mi mít co vyprávět a budeme se mít o čem bavit. Tihle kamarádi pomáhají definovat tvůj charakter, dostávají tě do tvého vlastního těla a dělají tě, Klárko, Klárkovější.
“You do you, because that’s what you’re the best at and what I love about you the most.” Toperíf Ilčink
S Vláďou opravdu neděláš nic, co bys jako holka kohokoliv neměla.
Je vidět, že opravdu kamarády jste a ničím jiným. On má holku a oba jste spokojeni. Já dělám s “cizími” holkami horší věci (myslím věci, které jsou blíže nějakému balení nebo flirtování) a ty jsi mě v tom vždycky podporovala a žertovala o tom, a tento respekt je jenom fér ti vrátit. Vláďa je fajn a zajímavej a nedivím se, že je tvůj kamarád, i když si s ním už moc nerozumím.
Když si budu vynucovat čas s tebou, budeš ho mít vždycky míň radši, než když za mnou přijdeš sama od sebe.
Toto platí pro mnoho věcí:
- Říkám ti věci jako že nemáš s někým trávit čas protože spolu ho trávíme málo. Ty máš kolem sebe lidi, co máš ráda, a nikdy to nebude lepší, když se ti budu vnucovat.
- Stěžuju si, když jsi s někým jiným kdekoliv. To není hezký, kazí ti to zážitky s ostatními a mně to kazí náladu. To si nezasloužíš ty a já si nezasloužím se takhle trápit s tím, že jsi šťastná, to je prostě blbost.
- Jsem naštvanej, když si povídáš celou přestávku s kamarády místo mě. To je něco, co přeci taky nedává smysl. To mi nedávno došlo. Jak jsem již zmiňoval, máme oba dva kamarády a já chci taky někdy být s těmi mými, nechci tam sedět smutně abys si připadala blbě o tom, že za tebou nejdu a nejsem 24 hodin denně.
Co s tím budu dělat
Rozhodl jsem se, že vždycky ty nejlepší přestávky s tebou jsou ty, při kterých si oba už povídáme a potom si na mě nějak lehneš a jsme šťastní bez toho, abychom mysleli na kohokoliv jiného. To se ale musí dít přirozeně, já si budu povídat víc s Alainem, Vojtou, Kristiánem (a spol.) a ty si budeš moct taky kdykoliv budeš chtít povídat s kýmkoliv budeš chtít. Nebude to tak, že když to budeme dělat, tak už nikdy nebudeme mít hezkou a láskyplnou přestávku
“I don’t need you to survive, but I need you to live.” Ipeč Filotrník
Nemůžeš za to, že nejsme často spolu
Jezdíš na prázdniny s rodiči pryč a to je fajn, podle mě. Jasně, že tvoji rodiče jsou radši když něco děláš na dovolené než abys byla celý týden doma (i když bys třeba chodila ven se mnou, ale to oni nejspíš nevědí). Prostě je fajn jezdit s rodinou na dovolené vůbec, protože nebudeš nejspíš jezdit navždy. Jednou budou možná převažovat dovolnené s tvým budoucím partnerem, ať už to budu já nebo kdokoliv jiný.
Také chci uznat to, že říkáš, že se nezměním, a pokud jo, tak jenom na nějakou krátkou dobu a potom to bude zase jako dřív. To zajisté chápu a dává to smysl, taky bych byl skeptický právě o tomhle tvrzení, že se já změním. Já si ale myslím, že pondělí ve Vídni mě hodně nakoplo a nikdy na něj nezapomenu; je to přesně něco, co by zvládlo změnit můj život, méně či více.
Trochu víc o tom, jak jsme ohební
Myslím si, že podobná situace jako tahle se naskytla v mém životě již několikrát. Moje třídní učitelka na základní škole mi říkávala ať nejdřív přemýšlím než mluvím, což ve mě zůstalo doposud (ano, pořád říkám často pitomosti, snažím se zlepšit to, trochu víc o tom píšu v kapitole Co jsem udělal špatně?). Na některé věci prostě stačí se zamyslet než člověk něco udělá a hned je ta situace lepší. Já si věřím v tom, že zvládnu více myslet na to, co dělám a jestli to dává smysl (jestli je opravdu v pořádku se naštvat, na někoho nadávat atd.) Často existují lepší cesty a mně stačí na ně přijít a nenechat se unést tím nejjednodušeji-přístupným nouzovým východem.
Já bych se v našem vztahu nikdy nepřetvařoval a nedělal několik týdnů někoho, kým nejsem. Pokud jsem se změnil, uvidíš to na mně za pár dní, pokud to budeš chtít vyzkoušet. Je to fér vůči nám oběma.
Co jsem udělal špatně (?)
To, co si o tomto myslím já a ty se možná dost liší. Pokud chceš, můžeš mi to napsat, nebo si to nechat pro sebe. Já to moje píši zde.
Seznam věcí, které jsem udělal špatně a stydím se za ně. Zároveň také všechno je zde něco, o co se budu příšerně moc snažit, aby se už nikdy nikdy neopakovalo.
Jsem smutný, že jsi se se mnou neučila na nějaký předmět a já z testu dostal špatnou známku
To se dělo ve škole dost často, protože toho píšeme dost a já to učení sám moc nezvládám. Bral jsem za jistotu, že mě vždycky naučíš všechno a budeš se mnou trávit hodiny času týdně jenom tím.
To je nefér, hodně nefér. Pokud jsi si chtěla číst, jít ven, nebo koukat na MasterChefa, je to tvoje volba a tvůj čas; nic, na co bych měl mít možnost si ho nárokovat. Stejně jako já chodím do práce v mém volném čase (úplně moje volba, tebe jsem se na to ani nezeptal, jestli jsi s tím v pořádku, dochází mi to až teď, promiň za mou bezohlednost, ať už to klidně vypadá jako blbost, byla to pro mě velké životní rozhodnutí a mohl jsem o tom s tebou víc mluvit), ty můžeš dělat ve svém volném čase co bys chtěla, žádný mi nepatří, i když jsem rád vždycky, kdy mi ho trochu dáš, což se určitě děje (volání na dobrou noc, psaní celý den, chození do školy atd.)
Snažím se ze sociálních událostí dělat intimní prožitky
Ať už v Hamburku, u Alaina na chatě, nebo na oslavě u Vládi doma, snažil jsem se moc být s tebou a jenom s tebou, když jsme tam byli všichni jako parta (důvody k tomu ode mě jsou ti dobře známy). To, že mám k tomu validní důvody, ale neznamená, že je to správně. Je pravda, že toho intimního času moc nemáme, ale nebudu s tím přeci kazit společenské akce a aktivity. Nikdy nebudou tak dobré a my si neužijeme to, co jsme mohli.
Vše spojeno dohromady: chtěl jsem po tobě víc než je nutné
Situace nahoře se dají shrnout tak, že jsem po tobě chtěl něco nadstandartního a očividně vypadal na to, že na ně mám právo a že ty, jako moje holka mi musíš vyhovět. Tak to ale není, vůbec ne. Jako moje holka se zavazuješ jenom ke dvěma věcem:
- Budeš mi věrná
- Budeš mě milovat
Tyhle dvě věci jsou něco, co je od partnera/ky očekáváno. Já jsem nad tím přemýšlel hodně, a ty tyhle věci děláš tak zatraceně dobře. Jsi mi věrná nesmírně a vždycky když mě vidíš, tak úplně sršíš láskou. Je to krásná podívaná. Víc bych po tobě neměl chtít, a pokud chtěl, tak bych to určitě neměl brát jako samozřejmosti nebo něco co je očekávané od tebe.
Já si tedy ještě od tebe nárokoval následující, v čemž jsi také excelovala:
Zákaz kouření
Nikdy jsem nechtěl, abys začala kouřit. Je to hlavně kvůli tomu, že když někdo blízko tebe kouří, tak si sám sobě dobrovolně zkracuje život. Já sám nechci se zamilovávat a mít za ty nejlepší kamarády kuřáky, protože tady jednou nebudou, a dost možná o dost víc brzy než já.
Neznamená to ale, že lidi, co kouří nenávidím nebo něco podobného. Mám rád mého bratrance a jeho manželku, ten bratranec mě naučil tyhle Velikonoce plést pomlázku (už se to učím tak po 3.).
Strejda Milan taky kouřil, což me dost překvapilo. Kouřil předtím, než jsem se narodil a od té doby už ne. Teď už žije na mou míru až trochu moc zdravě a já doufám, že tady bude ještě dlouho díky tomu, protože nejlepší vztahy jsou ty, u kterých chceš, aby trvaly co nejdéle.
Zákaz externí komunikace o našem vztahu
Jak už víš, vždycky jsem si potrpěl na to, aby nikdo nevěděl o to, že spolu chodíme. Bál jsem se, aby se o tom nedozvěděli moji rodiče a to se taky pořád ještě nestalo. Jsou pořád i někteří ve třídě, kteří o našem vztahu nevědí. Rád ti o tom někdy povím, pokud bys o to stála. Nicméně děkuji za to, že jsi nás držela v utajení. Sice jsi to na stmelováku tenhle rok pár lidem řekla, ale udělala jsi správně, děkuju.
Zároveň také pár situací, za které se ti chci srdečně omluvit. Je mi strašně líto toho, jak jsem se u nich zachoval a nikdy nechci, aby se opakovaly.
Na večeři v Hamburku
Byl jsem hnusný jak na ostatní, tak na tebe. To jsi si nezasloužila. Nikdo si to nezasloužil. Ostatní tě chtěli doprovodit na nádraží a ty jsi jim nezabránila. To jsem ti bral za zlé, ale jak nad tím víc přemýšlím, já bych udělal to samé, co ty. Omlouvám se za to, jak jsem se choval a dlužím ti objetí.
Na nádraží v Praze do Vídně
Udělal jsem tam scénu kvůli tomu, že spolu nebudeme na pokoji a potom že spolu nesedíme ve vlaku. Jsou to blbosti, kvůli kterým jsem jenom kazil nám oběma dny. Je mi to moc líto, že jsem to udělal. Nevím, co jsem tím chtěl dokázat nebo získat, bylo to hnusné a bezcitné.
Na hotelu v Polsku, a všude možně jinde když jsem na někoho jiného hnusnej
Snažil jsem se tě přesvědčit, že všichni z boy bandů jsou gayové. Jsem idiot. Nechci na nikoho být hnusnej, na nikoho, a 99% času, co to dělám, to dělám, protože to začalo nějakým vtipem. Byl jsem hnusný na boy bandy, protože jsem o tom viděl vtipy na YouTube [1] a třeba taky hnusný na Vláďu, protože jsme si z něj dělali srandu s kluky. Není to hezký a já na lidi nechci být hnusnej.
Prosím tě, a promiň, že tě o to musím prosit, kdyby jsem to zase někdy takhle říkal, jenom mi řekni něco jako “Jseš blbej, viď?”. Já to tak nikdy nemyslím a tohle by mi mělo stačit.
Co kdyby
📄Prosím čti jenom při lepší náladě, nebo klidně horší, ono to je složité (a milostné).V pondělí večer jsem hodně přemýšlel o tom, co bude dál. Říkal jsem si, že pokud už nebudu mít holku, tak to bude určitě taky dobrý na jednu stranu, že bude super být sám, že budu mít tolik volného času a nebudu se muset štvát s všemi tvými nedostatky. Přemýšlel jsem a moc to pro mě v ten moment pozitivní nebylo. Ty mi skoro žádný čas nebereš, a když jo (povídáme si, jsme spolu nebo ti s něčím pomáhám), tak si to moc užívám a jsem rád za to, že tam jsem. Zároveň jsem si říkal: “Když už nebude Klárka, tak konečně budu moct x a nebudu se muset štvát s tím, že ona y”. Uvědomil jsem si ale, že x dělat můžu, protože mě necháš dělat cokoliv, nikdy mi nic nezakazuješ, jenom si kousat nehty a nejíst obědy. Do neznámé y jsem taky nedosadil, mně na tobě nic nechybí. Jsi prostě taková, jakou jsem si tě vybral, jenom každým dnem lepší. Nechybí mi na tobě nic, hlavně mi rozumíš jako nikdo jinej na světě, nikdo.
Můžu se ti svěřit úplně s čímkoliv a ty mě vždycky posloucháš, a i když ne vždycky je jednoduché mi pomoci, snažíš se, a i to naslouchání je obrovská pomoc.
Máš úžasný smysl pro humor, a i když nezandáváš tolik vtipů jako já, tak to jsou super vtipy. Vždycky když nějaký řeknu já, tak se buď zasměješ nebo mi řekneš, že jsem blbej a to je jeden z nejlepších pocitů co kdy mám a kdy bych mohl mít.
Jsi strašně krásná. Nevím, jestli to ráda ode mě slýcháváš, ale jsi strašně hezká a roztomilá v obličeji i postavě.
Jsi chytrá, myslí ti to. Dokážeš se bavit skoro s kýmkoliv a ty, na kterých ti záleží tě mají všichni moc rádi.
Ještě milostnější dodatek
Jsi ta nejlepší holka, kterou jsem kdy viděl, slyšel, či potkal. Myslím na tebe každý den svého života už několik let a nechci s tím přestat. Jsi ta nejmilejší, nejhezčí a nejhodnější holka, co tu pro mě vždycky byla, když jsem ji potřeboval.
Moje city (asi víc milostné to být nemůže)
Miluju tě.
Chci tě milovat.
Chci tě mazlit a objímat.
Chci tě roztomile přezdívat.
Chci se s tebou na music videa od SK dívat.
Chci se s tebou zas jednou líbat.
Chybí mi každá vteřina, co spolu zrovna nejsme. Můžu si za to sám? Jo, a je mi to příšerně líto. Snažím se to napravit.
Co mi chybí
Chybí mi tvoje “dobré ráno lásko” a “dobrou noc pupísku”
Chybí mi tvoje pusa když se potkáme na cestu do školy
Chybí mi to, jak ňuňu ke mně mluvíš, když se snažím být roztomilej
Jak se cítím v týdnu Vídně
Nikdo mi tak jako právě ty teď v životě nechyběl. Jsem rád, pokud ti můžu poskytnout ten klid ode mě, co jsi chtěla, a klidně se kvůli tomu budu mučit tvou nepřítomností měsíce. Strašně tě chci zpátky, ale nechci tě žadonit a prosit. Chci, abys se rozhodla ty. Chci, abys věděla, že se mnou budeš šťastná, a že ti to slibuju. Jinak nechci, abychom spolu byli stejně, jako ty.
Závěr ode mě - zbytek všeho, o čem jsem nenapsal
Často kladené dotazy, na které se mě nikdo neptal
Kdy jsem toto všechno psal?
Ve Vídni, na svém pokoji, v autobuse, v metru, v tramvaji, na schodech do Kunsthistorisches Museum (říkal jsem ostatním, že píšu ročníkovku). Taky v mé posteli doma se slzami v očích a na chatě na Velikonoce.
To jsi zase jenom začal psát svoje pocity?
Tentokrát ne, ačkoliv to dělám rád a ulevuje mi to, nad tímhle vším jsem přemýšlel dost dlouho. Jsou to možná ty nejdůležitější slova, co jsem kdy psal.
Píšeš jenom to, co si myslíš, že chci slyšet?
Nepíšu. Abych řekl pravdu, nevím přesně, co chceš slyšet. Píšu o tom, co mi přijde důležité, a co by možná mohlo přijít důležité i tobě. Tohle ti můžu slíbit a přísahat na to.
Proč ti to tak dlouho trvalo?
Protože jsem si chtěl dát záležet, se vším. Neposílal jsem to poštou, protože jsem chtěl mít jistotu, že ti to dojde. Nějaké věci jsou mi strašně líto a je jich hodně, nechtěl jsem to uspěchat. Promiň za to, že to šlo tak pomalu.
Proč se o mě tolik snažíš?
Protože spolu chodíme už skoro 3 roky [1] a to je dlouhá doba. Byla jsi se mnou v mým nejlepším i nejhorším; díky tobě jsem tam, kde jsem. Nikdo jinej nemá na mým životě takovou zásluhu jako ty a já doufám, že jsem pro tebe taky fajn a třeba mě máš ráda u sebe. Nechtěl jsem, aby tahle krásná věc skončila tím, že jsem blbec. Nechtěl jsem, aby to, že nemyslím dost na to, co se stane, když ti něco řeknu nebo udělám ničilo náš vztah. Proto Klárko: toho. je. konec. Pokud se k sobě nehodíme, nechci s tebou být Klárko, a ty se mnou taky ne. Nechci ale, aby moje debilní chování, které se může zlepšit takhle ničilo a kazilo ti dny. Dočista to zapomíná na můj největší životní cíl: udělat tebe a mě šťastnými. Chci abys se měla báječně a pokud myslíš, že to s někým jako já půjde, když nebude zbytečných hádek, chci s tebou být dál.
Co dál?
To nechám na tobě, Klárko. Jsou to složitá rozhodnutí, strašně složitá. Tady je opravdu důležité se rozhodovat srdcem, a já se rozhodnul. Ať se už ty rozhodneš jakkoliv Klárko, jsi super holka a mám tě strašně moc rád. Co si myslím já:
S láskou, Filip.